Komunikativní metoda - Método comunicativo

Převrat v jazykové výuce nastal ve světě v sedmdesátých letech minulého století, kdy se začal  prosazovat komunikativní přístup, jehož hlavním cílem je vytvoření komunikativní kompetence studenta. Komunikativní metoda vycházela z již zmíněných metod a snažila se z těchto metod převzít ty prvky, které byly označovány za účelné a přínosné a naopak se vyvarovat  nedostatků, které byly kritizovány.

Komunikativní přístup klade důraz na vyloučení mateřského jazyka z vyučovacího procesu a užívání autentického jazykového materiálu. Prosazuje také vyrovnané zastoupení všech čtyřech jazykových dovedností, tzn. čtení, psaní, poslechu a mluveného projevu.

Propagátoři komunikativního přístupu ve výuce jazyků uznávají důležitost gramatiky a slovní zásoby, zároveň však dodávají, že výuka pouze těchto dvou složek je neadekvátní. Nejen gramatika, slovní zásoba, komunikační dovednost, ale také důležitost sociálního kontextu tvoří podstatné rysy této metody. Mnozí však nevidí komunikativní metodu jen jako jednu ze specifických metod, nýbrž jako soubor postojů, principů a z nich vyplývajících postupů. 

Cílem metody je naučit se komunikovat v cizím jazyce a schopnost přiměřeně jednat v různých životních situacích. Dalším znakem je autentické pojetí jazyka, kdy cílem není tvořit dlouhé a komplikované věty a fráze, ale naopak krátké a výstižné. Součástí komunikativní metody je tzv. teorie mluvního aktu, který je členěn do 4 fází.

V první fázi se mluvčí připravuje na rozhovor, volí si určitý plán. Když má již vymyšlený plán snaží se ve druhé fázi tento plán převést pomocí jazykových prostředků do podoby rozhovoru, tento rozhovor přizpůsobuje během třetí fáze dané situaci či kontextu a nakonec ve čtvrté poslední fázi vnímá, jak zapůsobil na svého partnera. Chyby jsou tolerovány jako přirozená součást rozvoje jazykových schopností.

Výuka probíhá ve dvojicích, trojicích, větších skupinkách nebo se činností účastní celá třída. Učitel plní roli poradce, je organizátorem aktivit, analyzuje potřeby  studentů, připravuje vhodné aktivity, vystupuje jako nezávislý účastník komunikace a koordinuje průběh hodiny. Studenti komunikují převážně mezi sebou navzájem. Učitel vybírá pouze autentický materiál, který pomáhá překonat problém přenosu toho, co se studenti učí ve třídě do reálného světa.

Tento přístup využívá tři druhy materiálu. Jednak se jedná o materiál založeném na textu - učebnice, dále založeném na úkolech - hry, hraní rolí, dialog, řešení problémů a nakonec se jedná o použití skutečných předmětů jako časopisy, noviny, mapy, obrázky atd. Učitel pomáhá studentům komunikovat v cizím jazyce a motivuje je k práci s jazykem.

Komunikativní metoda je široce uznávaná pro svou schopnost rozvíjet komunikační dovednosti studentů a motivovat je k učení. Nicméně je důležité zvážit i její omezení a přizpůsobit ji konkrétním potřebám a kontextu výuky.

Charakteristika:

• Důraz na komunikaci: Hlavním cílem komunikativní metody je rozvoj schopnosti komunikovat v cílovém jazyce v reálných situacích.
• Praxe v reálných kontextech: Výuka se zaměřuje na autentické komunikační situace, ve kterých studenti používají jazyk k vyjádření svých myšlenek a názorů.
• Zaměření na funkce jazyka: Studenti se učí jazyk pomocí funkcí, jako jsou vyjádření názoru, vyjádření souhlasu nebo nesouhlasu, žádání o informace atd.
• Role učitele a studenta: Učitel je spíše facilitátorem než přísným vyučujícím a studenti jsou aktivně zapojeni do procesu učení.

Výhody:

• Rozvoj komunikačních dovedností: Studenti se učí používat jazyk v reálných situacích, což pomáhá zlepšit jejich schopnost komunikovat v různých kontextech.
• Motivace a zapojení: Autentické komunikační aktivity a hry motivují studenty a udržují jejich zájem o učení.
• Flexibilita: Komunikativní metoda je flexibilní a může být přizpůsobena různým věkovým skupinám, úrovním jazyka a učebním cílům.
• Podpora kritického myšlení: Studenti jsou povzbuzováni k aktivní účasti a vyjadřování svých názorů, což podporuje rozvoj kritického myšlení.

Nevýhody:

• Nedostatečná gramatická a lexikální znalost: Zaměření na komunikaci může vést k nedostatečnému zdůraznění gramatických a lexikálních aspektů jazyka.
• Náročnost na učitele: Učitel musí být schopen efektivně organizovat autentické komunikační aktivity a poskytovat zpětnou vazbu studentům.
• Potřeba vybavení: Některé komunikační aktivity mohou vyžadovat specifické prostředky, jako jsou audiovizuální pomůcky nebo internetové zdroje.
• Omezená struktura výuky: Pro některé studenty může být nedostatek struktury a jasných kroků v rámci komunikativní metody zmatený.