Komunikativní metoda - Método comunicativo

Převrat v jazykové výuce nastal ve světě v sedmdesátých letech minulého století, kdy se začal  prosazovat komunikativní přístup, jehož hlavním cílem je vytvoření komunikativní kompetence studenta. Komunikativní metoda vycházela z již zmíněných metod a snažila se z těchto metod převzít ty prvky, které byly označovány za účelné a přínosné a naopak se vyvarovat  nedostatků, které byly kritizovány.

Komunikativní přístup klade důraz na vyloučení mateřského jazyka z vyučovacího procesu a užívání autentického jazykového materiálu. Prosazuje také vyrovnané zastoupení všech čtyřech jazykových dovedností, tzn. čtení, psaní, poslechu a mluveného projevu. Propagátoři komunikativního přístupu ve výuce jazyků uznávají důležitost gramatiky a slovní zásoby, zároveň však dodávají, že výuka pouze těchto dvou složek je neadekvátní. Nejen gramatika, slovní zásoba, komunikační dovednost, ale také důležitost sociálního kontextu tvoří podstatné rysy této metody. Mnozí však nevidí komunikativní metodu jen jako jednu ze specifických metod, nýbrž jako soubor postojů, principů a z nich vyplývajících postupů. 

Cílem metody je naučit se komunikovat v cizím jazyce a schopnost přiměřeně jednat v různých životních situacích. Dalším znakem je autentické pojetí jazyka, kdy cílem není tvořit dlouhé a komplikované věty a fráze, ale naopak krátké a výstižné. Součástí komunikativní metody je tzv. teorie mluvního aktu, který je členěn do 4 fází. V první fázi se mluvčí připravuje na rozhovor, volí si určitý plán. Když má již vymyšlený plán snaží se ve druhé fázi tento plán převést pomocí jazykových prostředků do podoby rozhovoru, tento rozhovor přizpůsobuje během třetí fáze dané situaci či kontextu a nakonec ve čtvrté poslední fázi vnímá, jak zapůsobil na svého partnera. Chyby jsou tolerovány jako přirozená součást rozvoje jazykových schopností.

Výuka probíhá ve dvojicích, trojicích, větších skupinkách nebo se činností účastní celá třída. Učitel plní roli poradce, je organizátorem aktivit, analyzuje potřeby  studentů, připravuje vhodné aktivity, vystupuje jako nezávislý účastník komunikace a koordinuje průběh hodiny. Studenti komunikují převážně mezi sebou navzájem. Učitel vybírá pouze autentický materiál, který pomáhá překonat problém přenosu toho, co se studenti učí ve třídě do reálného světa. Tento přístup využívá tři druhy materiálu. Jednak se jedná o materiál založeném na textu - učebnice, dále založeném na úkolech - hry, hraní rolí, dialog, řešení problémů a nakonec se jedná o použití skutečných předmětů jako časopisy, noviny, mapy, obrázky atd. Učitel pomáhá studentům komunikovat v cizím jazyce a motivuje je k práci s jazykem.