Gramaticko-překladová metoda - Método de gramática y traducción

Gramaticko-překladová metoda, označovaná také jako klasická metoda, byla používána a prezentována jako metoda výuky klasických jazyků - latiny a řečtiny. Tato metoda u nás dominovala v období od poloviny devatenáctého století do poloviny dvacátého století a některé její prvky se užívají dodnes.

Cílem studia jazyka je podle této metody osvojení schopnosti číst literaturu v originále. Mezi charakteristické rysy gramaticko-překladové metody a jejích variant patří důraz na psaný jazyk, který ovšem není autentický, ale je upravený pro potřeby dané úrovně a právě probírané gramatické oblasti, důraz na gramatický systém a hojné využívání mateřského jazyka ve výuce, včetně překladu z a do cílového jazyka jako jedné z hlavních metod procvičování a testování.

Gramaticko-překladová metoda pohlíží na jazyk jako na systém pravidel, upřednostňuje pasivitu studenta, vyzdvihuje čtení a psaní a potlačuje schopnost komunikace. Sice se kromě gramatického systému studenti učí také slovní zásobu, ale slovíčka nejsou probírána v kontextu, ale samostatně. Studenti se je učí zpaměti, aniž by je používali ve větách. Klade se velký důraz na správné gramatické vyjadřování než na schopnost domluvit se s ostatními. Studenti čtou klasickou literaturu, píší eseje, komunikaci v cizím jazyce se věnuje jen velmi malá pozornost.

Učitel je vnímán jako dominantní postava vyučovacího procesu a nemusí neustále mluvit v cizím jazyce, nemusí vytvářet doplňující materiály. Studenti jsou většinou pasivní, nejsou vedeni k tvořivosti a mohou se vyjadřovat či projevovat jen v okamžiku, kdy jsou vyvoláni.

Mezi nejčastější aktivity zařazuje učitel práci s textem, a to překlad literárních textů, zařazuje otázky na porozumění textu, doplňování textu a učení se zpaměti. Na text navazuje v mnohých případech i zprostředkování nové slovní zásoby, kterou učitel překládá do mateřského jazyka. V další fázi vyučovací jednotky učitel studentům vysvětlí novou gramatiku a uvede příklady. Studenti se snaží na základě pravidel a podle příkladů vytvořit podobné věty. Učitel organizuje práci studentů a opravuje chyby, kterých se studenti dopouští.

Gramaticko-překladová metoda je dnes méně populární, zejména s nástupem komunikativních a interaktivních přístupů k výuce jazyků. Nicméně, některé prvky této metody mohou být stále užitečné, zejména při studiu literatury nebo pro detailní porozumění gramatických struktur.

Gramaticko-překladová metoda je tradiční přístup k výuce cizích jazyků zaměřený na gramatiku a překlad textů. Přestože má své výhody v oblasti strukturální znalosti jazyka a přesnosti, její nevýhody v oblasti komunikativní kompetence a motivace studentů vedly k jejímu ústupu ve prospěch modernějších metod výuky.

Charakteristika:

• Důraz na gramatiku: Výuka se soustředí na studium gramatických pravidel a jejich aplikaci.
• Překlad textů: Studenti překládají texty z cílového jazyka do svého mateřského jazyka a naopak.
• Paměťové učení: Důraz je kladen na zapamatování si slovíček, gramatických pravidel a příkladových vět.
• Četba a psaní: Hlavními dovednostmi jsou čtení a psaní, zatímco mluvení a poslech nejsou tak výrazně zdůrazňovány.
• Učební materiály: Používají se učebnice, gramatické příručky a překladové slovníky.

Výhody:

• Strukturální znalost jazyka: Studenti získávají hluboké znalosti gramatiky a struktury jazyka.
• Přesnost: Překladové cvičení mohou zlepšit přesnost v používání jazyka.
• Literární texty: Metoda umožňuje přístup k literárním textům v původním jazyce.

Nevýhody:

• Nízká komunikativní kompetence: Nedostatek zaměření na mluvení a poslech omezuje schopnost plynně komunikovat.
• Nuda a demotivace: Metoda může být pro některé studenty nudná a demotivující kvůli absenci interaktivních a praktických aktivit.
• Memorování bez pochopení: Důraz na memorování může vést k tomu, že studenti nedostatečně rozumí kontextu a praktickému použití jazyka.