Audiolingvistická metoda - Método audiolingual

Vznik audiolinguistické metody je spjat s 2. světovou válkou. Právě během této doby vznikla v USA metoda, která nabízela naučení se cizího jazyka za velmi krátkou dobu, což bylo vzhledem k situaci nezbytné, někdy proto bývá nazývána the Army Method. Audiolingvistická metoda tedy vznikla převážně za vojenským účelem, a to naučit co nejvíce lidí v co nejkratším čase cizí jazyk.

Základem této metody byl, stejně jako u přímé metody, mluvený projev se správnou výslovností, přičemž velký důraz se kladl na gramatiku. Mimo jiné se také usilovalo o to, aby studenti byli schopni rychle a správně reagovat v každodenních situacích, disponovali širokou slovní zásobou a uměli ji vhodně využít. Mezi nejdůležitější principy metody patří důraz na komunikaci a drilová cvičení.

Upřednostňuje se mluvená podoba jazyka před psanou a charakteristická je situativnost, tzn. osvojení si určitých zažitých modelů, např. na úřadě, v obchodě, u lékaře... Jazyk získáváme na základě odposlechu a následné nápodoby. Gramatické struktury se učí v přesném pořadí, nejdříve jednodušší struktury, posléze ty složitější intuitivním způsobem. Metoda drilu je hlavní aktivitou v procvičování jazyka a důraz je kladen spíše na strukturu jazyka než na obsah a význam.

Učitel je vnímán jako autorita, je středem pozornosti  a určuje ráz hodiny. V hodinách je používán pouze cizí jazyk. Učitel je iniciátorem veškeré interakce mezi učitelem a studenty i studenty navzájem. Naopak studenti, ve srovnání  s přímou metodou, ztrácejí svoji možnost spontánně se projevit a aktivně se zapojit do výuky.

Hodina často začíná rozhovorem, popisem obrázku nebo předmětu. Studenti procvičují učivo tím způsobem, že učitel  předříkává a studenti mají za úkol opakovat po něm, odpovídat na jeho otázky a provádět řízené úkoly. Obzvlášť charakteristické je pro tuto metodu práce s dialogy a různými typy cvičení na bázi drilu.